background

Kůň, termoregulace a 24/7

Poměrně často je kladena otázka, zda kůň může být chován takzvaně 24/7, tedy trvale dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu na pastvině a to celoročně. V souvislosti se zdravotními potížemi koní a jejich pobytem ve výběhu je též diskutováno dekování koní. Pokusím se v této souvislosti seznámit čtenáře s přirozenou termoregulací koně a každý může sám tyto poznatky dosadit do vzorce svého rozhodování o tom, jak koně chovat.

Kůň žil v západní Evropě ve volné přírodě, podle zdrojů uváděných dr. Jiřím Volfem v jeho knize Odysea divokých koní, ještě kolem roku 1200 n.l. a ve východní Evropě je dokonce zmiňován ještě v polovině devatenáctého století. Můžeme se proto domnívat, že není zcela pravdivé tvrzení, že kůň je dávno domestikován a proto ztratil vlastnosti a odolnost svých předků. Když vezmeme v úvahu, že od vyhynutí divokého koně v západní Evropě uplynulo teprve zhruba 800 let, je to pro ztrátu genetické odolnosti a výbavy koně velmi krátká doba.

Již v době římské byli koně evropského charakteru kříženi s dovezenými koňmi z Asie a získávali tím částečně jejich subtilnost, ale i odolnost. Stepní koně žili a dodnes v Asii žijí ve stepích s kontinentálním podnebím. To se vyznačuje velkým střídáním teplot. V určitých ročních obdobích bývá denní teplota plus dvacet a noční hodně pod nulou. Organizmus koně je tedy historicky připraven takového teplotní rozdíly snést. Stepní prostředí je také charakteristické suchým větrem a nízkou vegetací. Kůň se proto nemůže nikde příliš skrýt ani před větrem a mrazem, ale ani před sluncem. Proto je organizmus koně vybaven výkonným termoregulačním systémem.

Teplota zdravého koně se pohybuje ve fyziologických mezích v intervalu 37,5 až 38°C a s tělesným zatížením se příliš nemění. Teplota je dána funkcí hypothalamu, který se zapojuje do udržování konstantního složení vnitřního prostředí (homeostázy) a udržuje proto konstantní i vnitřní teplotu. Dechová a srdeční frekvence jsou závislé na svalové práci a pohybují se v klidu – dech 8 až 16 dechů za minutu a tepová frekvence 25 až 45 tepů. Při cvalu ale tepová frekvence může vyšplhat na 140 – 250 tepů/min. Dechová frekvence je závislá na kondici a stupni trénovanosti koně.

Udržení konstantní tělesné teploty je pro koně velmi důležité a proto má vyvinutý složitý termoregulační systém. Organizmus vytváří nejvíce tepla při svalové práci a trávením. Je-li teplota okolního vzduchu nižší než teplota tělesná, odebírá okolí teplo z koně sáláním, prouděním, vedením a odpařováním při dýchání a pocení.  Množství předaného tepla je úměrné rozdílu teploty těla a teploty okolního prostředí. Většina teplokrevných živočichů má na svém povrchu srst nebo peří. Teplo se do pokožky dostává z hlubokých vrstev organizmu krevním řečištěm. Při stažení cév (vasokonstrikci) se výdej tepla sníží a při rozšíření (vasodilataci) cév se výdej tepla zvětší. (Obr.1.)

Srst a peří tvoří proměnnou izolační vrstvu. Když se srst naježí nebo peří načechrá, zvětší se tím ochranná vrstva vzduchu, sníží se sálání i vedení tepla a sníží se proto výdej tepla do okolí.

Opačným případem je potřeba tělesnou teplotu snížit a zbavit se tak nahromaděného tepla. To je možné účinně provést odpařováním. K tomu dochází při dýchání a pocení. Tělo koně je z 65 až 75% složeno z vody. Část vody je v podobě krve a lymfy a větší část je obsažena v  intersticiální tekutině. Kůň nezbytnou vodu získává pitím a potravou. Zbavuje se jí výkaly, močením, pocením a odpařováním ze sliznic a kůže. Při nedostatku vody o velikosti 20 až30 litrů(průměrně 8%) již dochází k významným změnám zdravotního stavu koně. Kůň se stává apatický, zrychluje se puls, zahušťuje se krev a tím je narušena látková výměna. Roste také tělesná teplota. Zvláště při dlouhodobé zátěži, kterou jsou například distanční dostihy, musíme dbát na doplňování vody, aby kůň netrpěl jejím nedostatkem. Je nezbytné dbát na pitný režim a součástí výcviku koně by měl být i trénink napájení. Koně, kteří se odmítají napít, by měli dostat alespoň šťavnaté krmivo. Například jablka.

Je-li teplota prostředí blízká teplotě těla (léto), snižuje se význam sálání tepla a do popředí se dostává pocení a odpařování potu. Zde můžeme upozornit na problematiku různých druhů dek včetně těch určených na odpocení. Deky nejen brání sálání tepla, ale brání i odpařování potu a odvedení tepla nad srst a jeho vyzáření sáláním. Deky odsají sice z kůže pot, ale to má některé negativní důsledky. Srst sice rychleji uschne, ale zhorší se její vedení tepla přes tekutinu potu, k odpaření potu dojde až z deky a nad ní a tedy odvedení potu do deky nesníží teplotu těla odpařením a deka zamezí i přirozenému sálání. Ve svém důsledku to vede k přehřátí organizmu místo k jeho pozvolnému zchlazení, neboť jsou vyřazeny téměř všechny základní mechanizmy přirozené termoregulace.

Pro termoregulaci a reakci koně na teplotu okolí je nezbytné tepelné čití. To zabezpečují nervové receptory uložené podkožně. Jako příklad můžeme uvést rozdílné vjemy, když se dotkneme dřevěného a kovového předmětu o stejné teplotě. Kovový se nám bude zdát studenější. Je to způsobeno tím, že lepší tepelná vodivost kovu odvede rychleji teplo z kůže a my budeme vnímat pocit chladu. Centra v hypothalamu regulující teplotu reagují na vzruchy z receptorů v podkoží a z buněk v předním hypothalamu. Fyziologicky produkce tepla v těle stoupá (zvyšuje se spalování cukrů), jestliže teplota v hlavě klesne pod určitou prahovou hodnotu.

U koní je pocení stálé a potní žlázy jsou inervovány sympatickými nervovými vlákny. Stálé pocení zabezpečuje odpařování potu a stálou vlhkost kůže. Kůže krku, hlavy a přední části trupu je inervována z posledního segmentu krční míchy a prvního až šestého segmentu hrudní míchy. Tato regulace reaguje na změny okolní teploty, na zvýšenou teplotu krve protékající mozkem, na změnu sycení krve CO2 a vzruchy přicházející z mozkové kůry. Kůň se proto jako první potí na krku a pleci.

Ochlazení hlavy, krku a plece naopak vede ke snížení tělesné teploty. Stálé pocení vyvolává nejen ztráty vody, ale i elektrolytů. Příjem potravou a pitím je však nárazovitý. Je tedy nezbytné dbát na dostatečné zavodnění organizmu pitím, aby nebyl narušen objem tkáňového moku (intersticiální tekutiny).

Nejvýznamnějšími „kamny“ v těle koně jsou svaly. Produkce tepla je především kontrolována nervovými vlákny kosterního svalového aparátu. Jsou drážděna z teplotních (chladových) receptorů kůže. Polití koně studenou vodou vyvolá naprosto opačnou odezvu, než jsme chtěli dosáhnout. Ochlazením kůže docílíme stažení kožních cév, aby se zamezil únik tepla a zvýšila se kumulace tepla v organizmu. Jezdci distančních dostihů někdy používají trik polévání hlavy koně studenou vodou, anebo studený obklad hlavy. Místní ochlazení krve vede ke snížení tepové a dechové frekvence. Tím se ale též sníží výdej tepla, hůře se odbourávají nahromaděné zplodiny po svalové práci a zhorší se tím rekonvalescence po sportovním výkonu. Správnou volbou by proto bylo otírání koně houbou namočenou do vody pouze o cca dva stupněm nižší než je tělesná teplota, aby nedošlo k vasokonstrikci kožních cév a dobré je umístění koně do proudu vlažného vlhkého vzduchu.

Koni na pastvině můžeme vytvořit podobné podmínky. V horkých měsících bychom mu měli zajistit stín na větraném místě. Uzavřené přístřešky nejsou příliš dobré, jelikož brání proudění vzduchu. Střešní krytina, je-li tmavá, se také rozpálí a zvětšuje sálání do prostoru přístřešku. Měla by být světlé barvy, nebo třeba pokryta drny. Ideální je ale přirozený příkrov ze stromů, které vytvoří příjemné zastíněné místo.(Obr.2.)

 

V zimních měsících je přirozená termoregulace koně a její mechanizmy dostatečně účinná, aby koni zajistila konstantní teplotní a energetickou pohodu. Srst se naježí a kožní kapiláry uzavřou a srst je tak dokonalou izolační vrstvou. (Obr.3.)

Jestliže kůň zmokne a přitom začne mrznout, zase se nic neděje. Posada stále izoluje a pesíková srst vytvoří odtokové stružky, kudy se voda odvede a kůň je v suchu. Přebytečná voda může i zmrznout.(Obr.4.)

Je však třeba koni zajistit stálý přísun kvalitního sena a proto i dostatečné množství čisté vody. Kůň na pastvině se dokáže sám zahřát svalovou prací vyvolanou pohybem a trávením. Umístění koně do výběhu se zmrzlým bahnem a bez balíku sena je naprosto nevhodné. Podobné to je v boxu, kde je kůň také téměř znehybněn. Koni v těchto případech chybí nezbytný pohyb a možnost „topit svalovou prací“. V zateplených stájích koně zase zbytečně choulostiví. Pro koně na pastvině je ale též důležité stádo, v němž se koně při větrném počasí pravidelně střídají na návětrné straně a chrání tak slabší jedince. V létě chodí za sebou v řadě (Obr.5.),

a nebo se rozestaví do vějíře a ocasy odhánějí dotěrný hmyz a chrání si tak hlavu. Stádo přístřešek nezbytně nepotřebuje, ale jeden, dva koně rozhodně ano. Na volné pastvině je ale koni nejlépe jak zdravotně, tak psychicky. (Obr.6)

Závěr žádný. Není co dodat.

This entry was posted in Články, Zvířata. Bookmark the permalink.

Napsat komentář