Samhain

Přichází zima a temná polovina roku. Slunce je nám na severní polokouli vzdáleno. Dlouhé noci. Krátké dny.  Příchod zimy ohlašuje keltský Nový rok – Samhain.  Někomu může připadat divné, že rok může začít v tomto období.  Je to tím, že s přibývající nocí, kdy se dny krátí a klesá teplota, listí spadlo a stromy jsou holé, končí minulý zemědělský rok.

V tomto konci jednoho období je však začátek nového vegetačního cyklu. Ten začíná v tichosti a temnotě zimy.Třebaže se vše zdá mrtvé, tak mráz nastartuje klíčení semen a ta už čekají jen na dobu, kdy se v lednu oteplí a pod sněhem se objeví dost vláhy pro klíčení. Okolo Samhainu se také připouštějí ovce, aby se první jehňátka narodila v předjaří. První čas přežijí v maštali a lidé v té době, kdy docházely zásoby, mohli využít přebytečné mléko kojících ovcí k jarní obživě.

Vše se sice nyní zdá mrtvé, příroda odpočívá, ale uvnitř se rodí nový život a čeká jen na příchod nového světla.

Samhain je čas vhodný pro zamyšlení a sebereflexi. Je časem zklidnění a vzpomínek na předky, z jejichž odkazu se můžeme poučit. Je časem kdy se máme zastavit a rozhlédnout se kolem sebe a zapřemýšlet, co v minulém roce bylo dobré a co je třeba zlepšit.

Samhainem začíná zimní polovina roku.  Pro Kelty to je doba vlády stařeny Caillach, která představuje jedno vtělení Trojné bohyně, nejvyššího božstva Keltů. Je ztělesněním moudrosti ženy a jejích magických schopností. Caillach podle legendy udeří do země kladivem, která ztvrdne na kámen a vydrží tak až do příchodu prvního jarního svátku Imbolc. Její podoba v zimním období je podoba klisny. I v našich krajinách  známe z různých obchůzek masek maškaru klibny (koně). Známe jí z pochůzek mikulášských a především masopustních, při kterých je klibna nedílnou součástí průvodu maškar, který vynáší morenu, aby jí utopil nebo spálil. V jarní době si na tuto klisnu sedá dívka – bohyně Epona. Ta je zosobněním prvního vtělení trojné bohyně, které představuje mládí a krásu ženy. Epona se stala bohyní lesa.

Samhain otevírá brány do Jiného světa, který je světem mrtvých, kde se můžeme setkat s našimi předky, které v této době vzpomínáme a můžeme s nimi hovořit. V této době můžeme překračovat hranici našeho pozemského bytí. Předci pro nás představují zdroj vědění a moudrosti, na který navazujeme. Z jejich odkazu můžeme čerpat a v této době s nimi můžeme hovořit.

V době dávno minulé, v době původní víry mohli v tomto čase všichni živí, mrtví i bohové a nadpřirozené bytosti se scházet a volně se navštěvovat.

Až teprve s příchodem křesťanství a s jeho svátky Dušiček a Halloweenu se tento svátek stal tím, jak ho známe dnes. Původ je ale v keltském Samhainu.