Další pohled na svátek Ostara.
Ostara patří k jednomu systému keltských svátků, podle kterých se řídil život Keltů, ale ne jen jich. Kelti dělili rok v zásadě na dvě poloviny. Na temnou polovinu a na světlou polovinu. Temná polovina roku zahrnovala roční období od Samhainu do Beltine a světlá polovina roku od Beltine naopak k Samhainu. Samhain byl považován za začátek roku. Úmyslně nepíši do tohoto intervalu pevná data, tak jak jsme zvyklí to vídat dnes. Je to proto, že keltský rok se dělí na osm hlavních svátků. Jsou to vždy čtyři a čtyři svátky sestavené v průběhu roku do dvou křížů.
Obr.: Koloběh svátků keltského roku
První kříž se původně řídil lunárními fázemi a svátky se slavily vždy v době určitého úplňku. Až dnes jsou jim přiřčena pevná data. Tyto lunace ale nelze fixovat na pevná data, protože lunární svátky závisí ne na dráze Slunce, ale souvisejí s pastvinářskými cykly a lhůtami ovlivněnými obděláváním půdy. Do tohoto dělení roku patří i dva nejvýznamnější svátky a těmi jsou právě Samhain a Beltine. Druhými dvěma je Imbolc a Lugnasad. Ty se též váží k určitému úplňku.
Druhý kříž je dán postavením Slunce v ročním cyklu. Jsou v něm dvě rovnodennosti a dva slunovraty. Je to jarní a podzimní rovnodennost a zimní a letní slunovrat. Kelti však za nejdůležitější den tohoto kříže považovali letní slunovrat. Rovnodennosti nebyly tak významné.
Proč to tak bylo? Na to je snadná odpověď. Ve Střední Evropě, kde převážně Kelti žili, byl život ovlivněn přírodními cykly, na něž se vázaly právě pastvinářské a agrotechnické lhůty a tím i dobré životní podmínky. Bez nich by obyvatelstvo vázané na půdu, jen těžko přežívalo. Ve Středomoří, Egyptě a Asii roční cykly byly jiné.
Dnešní svátky se řídí pevnými daty juliánského kalendáře. To ovlivňuje čas oslav svátků řízených Lunou. Tedy Samhainu, Beltine, Imbolcu a Lugnasadu. Je to bohužel důsledek christianizace evropské a potažmo americké civilizace.
Osobně se mi nelíbí, že tyto svátky jsou považovány za pohanské. Pohan je někdo, kdo je nevěřící, ale Kelti byli hluboce věřící. Věřili v Trojnou bohyni jako nevyšší božstvo a proto nebylo tak těžké, je postupně v šestém století převést na patriarchální nejvyšší božstvo představované Svatou Trojicí – Duch syn, Duch otec a Duch svatý.
Keltský panteon je ale na božstva daleko bohatší a k jednotlivým svátkům se proto váží specializovaná božstva, která se v průběhu jednotlivých svátku uctívají.
Kelti čas dělili na čtrnácti denní cykly, jak vyplývá z galského kalendáře objeveného v Coligny. Kalendář byl objeven v roce 1897. Je datován do prvního století před Kristem. Počátky měsíců jsou kladeny do úplňků. Kalendář měl třináct měsíců a třináctý měsíc kompenzoval rozdíly mezi lunárním a solárním cyklem. Nový den se v souladu s keltskou tradicí počítal od západu slunce.
Keltský rok tedy představoval uzavřený cyklus, kde se prolínal svět nadpřirozeného a reálného světa.
Z toho co bylo napsáno, vidíme, že jarní rovnodennost je svátek, který souvisí se sluncem a tedy s mužskou podstatou tohoto kalendářního kříže. Na tom nic nemění skutečnost, že hlavně v germánském světě je tento svátek spojen s uctíváním bohyně Eostre. Také ho najdeme pod názvem Alban Eiler a nebo Ostara. Zvláště v Jižních Čechách a v Bavorsku jsou s ním spojeny některé kopce, kde se tento svátek slavil pálením ohňů a tím i vítáním síly slunce. Většinou se jmenují Ostrý. V Bavorsku mají názvy kopců se stejným významem ve svém slovním základu slabiku osrn nebo ostrn.
Oslava tohoto svátku, který je někdy přirovnáván ke křesťanským Velikonocům je ohňová. Jako obětiny jsou hlavně vejce a králičí nebo zaječí maso. Tož pojďme slavit čas, kdy den a noc má stejnou délku a kdy nastala rovnováha mezi světlem a tmou.
Nejnovější komentáře