Člověk si snaží podmanit koně a obecně se má za to, že koně jsou domestikováni. To znamená, že přijali nové životní podmínky, které jim člověk nabízí a těm se přizpůsobili. Také se v přítomnosti člověka chovají jinak, než by tomu bylo, kdyby žili ve volné přírodě. Tedy jsou ochočení. Osobně se domnívám, že to není až tak pravda a že soužití koně a člověka má řadu stinných míst, která koni škodí.
Je pravda, že koně jsou ochočení a tedy se změnil jejich vztah k člověku a ne vždy ho považují za predátora a snaží se před ním utéci. Jenže to neplatí o všech koních a záleží na předchozích zkušenostech koně a na chování a individualitě toho kterého zvířete a toho kterého člověka. Tedy ani ochočení není stoprocentní. Pokud jde o domestikaci, tak to už vůbec není pravda. Koni podmínky k životu, které mu nabízíme, nevyhovují nikdy a vždy ho nějakým způsobem znásilňujeme.
Tomuto se budu věnovat více. Kůň ve svém přírodním prostředí migruje mezi pastvinami a napajedly a tedy se výrazně pohybuje. Jeho teritoria jsou velká. Kůň v zajetí bývá ve stáji a někdy zavřený celodenně v boxu. Mění se proto jeho potravinové návyky. Složení jeho jídelníčku je stoprocentně závislé na člověku a někdy dokonce nemá ani čerstvou potravu. Lépe jsou na tom koně na pastvinách, ale záleží na tom, jak jsou ty které pastviny velké a zda čerstvá tráva alespoň v létě stačí pokrýt jejich celodenní potřebu. V zimě jsou stejně na seně všichni koně. Kůň tedy nemá na výběr.
Příklad zasaženého balíku
Velký problém vidím v technologii sklizně sena, které se až na výjimky poseká a balí do kulatých balíků. Mnohdy není ani dosušené a při sušení došlo k jeho fermentaci nedostatečným obracením. Bylo tedy zabaleno navlhlé. Pak je seno sbalíkováno a zanecháno na louce, kde často dále zvlhne a fermentuje bez přístupu vzduchu. Tam zůstane někdy řadu dní až měsíců a pak je teprve buď uskladněno nebo zavezeno přímo ke spotřebě.
Příklad balíků na louce
Tím se v seně množí plísně, které dokáží během několika dní prorůst celý balík a už nejsme schopni koni z balíku dát seno, které není zaplísněné. Je velký omyl si myslet, že stačí obrat to viditelně plesnivé a zbytek balíku že není kontaminován. Vnitřek balíku „zraje“ bez přístupu vzduchu a tak se v něm množí plísně, které jsou koni nebezpečné a mnohdy obsahují aflatoxiny a další látky koni nebezpečné. Ty narušují a zatěžují imunitní systém koně a ten pak neadekvátně reaguje na běžné přírodní látky a vzniká celá řada alergických reakcí. Ještě horší to je s balením do folie při senážování. To platí zvláště u pícnin s vysokým obsahem cukrů, kde se plísně daleko lépe množí. Což platí například o vojtěšce.
Dalším problémem jsou různé granule, obiloviny, řepné řízky a podobně, podávané koni denně. Sice dodávají rychle využitelnou energii, ale ovlivňují prostředí zažívacího traktu tak, že se v něm snadno a rychle množí plísně ze sena a nebo z plesnivé podestýlky, kterou kůň žere. Navíc jádro dnes obsahuje daleko více lepku, než tomu bylo například před padesáti až sto lety a je uchováváno většinou v silech, kde je zase kontaminováno plísněmi produkujícími aflatoxiny. Zlozvykem je také dávat koním pečivo. Dnes je to obrovský problém, protože mouky pro běžné pečení jsou doplněny protihrudkujícími přísadami a ty škodí nejen lidem, ale i koním a jsou jednou z příčin zvýšeného výskytu celiakie a potravinových alergií. Platí to i u koní.
Jedno z řešení mírnících dopady takovéhoto chovu, který je příznačný hlavně pro sportovní koně, je pobyt koně na velké pastvině a celodenní přístup k žrádlu. V létě pastva, v zimě seno.
V poslední době jsem ale zaznamenal, že koně bývají chováni v sadech u rodinných domků nebo v okolí bydliště majitele. Ale ani to někdy není optimální. Vysvětlím proč a netýká se to jen hobby koní.
Chybí báby s nůší a dědci s kosou.
Nemyslím tím nic hanlivého. V ne tak dávné minulosti chodily babky s nůší či vozíčkem do lesů a sadů a sbíraly větve na topení. Tím je čistily. Sadaři staré stromy prořezávali a vyřezávali a nahrazovali je novými. V sadech proto nepřibývaly staré stromy s plísněmi, řasami a lišejníky na kůře.
Rez na kůře
Obrázek lišejníků
Obrázek žlutých lišejníků
Lišejníky a houby na kůře produkují spóry, které poletují ve vzduchu a mohou způsobovat alergické reakce lidem i zvířatům.
Stejným problémem jsou nevysekané meze a neudržované pozemky kolem pastvin, kde se množí mnoho rostlin, které koním neprospívají a jejich pyly se šíří prostředím. To je právě o těch dědcích s kosou, kteří chodili a vysekávali trávu pro králíky a tím hubili mnoho plevelů. Zkrátka, zapomněli jsem krajinu udržovat. Ono se ale stačí kouknout do Rakouska či Německa a tam je situace zcela jiná. Přitom v době křovinořezů a strunových sekaček je to tak jednoduché. Samozřejmě problémem zůstávají i řepná pole v době jejich květu.
A proč to tak obšírně píšu? Protože se hodně často dostávám ke koním s dýchacími problémy a nebo s různými alergiemi a vyrážkami. Nesnažím se jim jen potlačit projevy onemocnění, ale hledám příčiny jejich zdravotních potíží. Ukazuje se, že pokud koně nejdříve detoxikujeme od plísní a pak omezíme přístup k plísním, tak se stav výrazně zlepší. Uvedením imunitního systému do normálu potíže většinou ustanou úplně. Koně je ale třeba vždy přemístit z prostředí s plísněmi, lišejníky, mechy a rzí na kůře.
Znamená to ale vždy prohlídku podmínek ustájení a někdy jeho razantní úpravy nebo dokonce přestěhování koně do jiného prostředí. Je to často obtížné. Odměnou je ale zdravý a vitální kůň. Že tomu tak opravdu je, nasvědčuje to, že v některých případech majitel koně vrátil zpět do původního ustájení a problémy se opět manifestovaly. Bylo proto nutné změněné podmínky znovu upravit a problémy zase vymizely. Je to důkaz, že tato cesta je správná.
Nejnovější komentáře