background

Změna psychiky problémového koně

Chci popsat případ kobylky, které měla psychické problémy z doby, než k nám přišla. Původně byla vychovávána parkurově a ježděna anglicky. Není podstatné jakým stylem, ale je podstatné, že zřejmě špatně. Koupil jsem ji před čtyřmi roky jako šestiletou a předchozí majitelka byla na ni sice hodná, ale myslím, že nedůsledná, a ve stájích to vypadalo všelijak. Nebylo to místo jejího narození a je záhada co se s ní před tím dělo a čím prošla.  Její majitelka ji prodávala z rodinných důvodů, a přestože si ji ve stáji chtěli koupit, ona ji raději prodala jinam. Věděla prý proč. Důvod – přílišná tvrdost v zacházení s koňmi. Udělala dobře, kůň potřebuje jemnost a pochopení.

Byl to můj první kůň ve vlastní péči a tak zkušeností nebylo nazbyt. Vydali jsme se proto s Poly na kurz přirozené komunikace. Lektor nás hned na začátku vyzval, abychom si bičem „zkusili vlastního koně splašit“. Reakce Poly byla hektická, okamžitě byla na zadních. Diagnóza jasná – mlácený kůň – bojí se biče. Těch chyb měla více. Na lonži nechtěla chodit ani na jednu ruku, a když, tak jen klusala a cválala a zbrkle lítala. Chodit krokem neuměla.

Vyznačovala se jelením krkem a stále byla v opozici.

Majitelka mě při koupi varovala, že když nacválám ve volném prostoru, tak jde do trysku a nejde zastavit. Také jsem to zažil a paradoxně mi pomohlo, že jsem neuměl moc jezdit. V panice jsem zahodil otěže, chytil jsem se hrušky sedla a vztekle Poly nakopl. Hrklo to v ní, zpomalila a přešla do klusu. Prvně se jí asi stalo, že ji nikdo nebral za hubu. Akce z mé strany nebyla promyšlená, byla to náhoda a stresová reakce. Hrdý na to nejsem, ale později mi to ukázalo cestu.

Nezbylo nic jiného, než se systematicky začít učit koně vychovávat a zapomenout prozatím na jeho sportovní využití. Jediné snadno dostupné kurzy výchovy koně jsou metody NH (přirozené komunikace) a tak jsem se tomuto odvětví začal systematicky věnovat. Prošli jsme společně rukama několika učitelů a rozhodující byl kurz u Honzy Bláhy v roce 2006 na Borové. Tam se prvně podařilo Poly částečně zklidnit, uvolnit a naučila se nastupovat do přepravníku.


Problémy se ale přes pokrok Honzovi Bláhovi zdály trvalé a podle jeho odhadu prý mě to jednou přestane bavit a Poly prodám. Takovéto konstatování mě u něj velmi překvapilo. Verdikt jsem nechtěl přijmout a tak jsem se rozhodl, že se pokusím Poly změnit i proti mínění jednoho z našich nejlepších horsemanů.

Začal jsem tím, že jsem se pokusil pojmenovat hlavní problémy v jejím chování.

Věděl jsem, že:

  • chodí proti otěži
  • leká se celé řady různých podnětů a ruchů
  • stále utíká dopředu
  • bojí se biče
  • vím, že byla mlácená
  • nechce chodit do úzkých prostor
  • na lonži zvedá hlavu
  • při naklusání chodí jen prodlouženým klusem a při nacválání nejde zpomalit
  • jde proti udidlu či ohlávce
  • trhá se z úvazku.

Začal jsem tím mlácením. Použil jsem stejné konstituční homeopatikum, jako v případě týraných nebo znásilněných žen na vymazání či oslabení vtištěné negativní zkušenosti.

Současně jsem začal se znecitlivováním na vnější podněty



a pokusil jsem se navázat s Poly zcela jiný vztah a situovat se u ní do role alfa zvířete. Využil jsem techniku „obou očí“ podle Vaška Bořánka a práce v kruhové ohradě. Je to asi nejrychlejší způsob, jak získat současně důvěru i respekt koně. Šlo to opravdu rychle. Po čtrnácti dnech byl výsledek práce navenek tak patrný, že mi ve stájích řekli, že jsem Poly snad vyměnil duši.



To mě hodně povzbudilo. Cvičili jsme vcházení do úzkých prostor, po různých můstcích, přes kavalety ale i přes ježky z kavalet.





Bral jsem ji často tam, kde se vyskytovaly zvuky a ruchy, které neznala, nebo které jí dříve vadily. Dbal jsem na to, aby stresovou situaci vnímala, poznala a se mnou z ní vyšla v pohodě.


Jeli jsme i na hobby závody, aby poznala nové prostředí a napětí závodů.

Poly se naučila, že se mnou se nemusí bát, že když někam jdeme, tak je to bezpečné a že ji nezradím.

Loni na podzim jsme vyrazili se „starými pány“ na vandr.  Poly se dříve bála chodit přes stružky, kanály, louže a potůčky a tak jsem byl zvědav, jak obstojí na takové akci v terénu. Musím říci, že byla skvělá. I brod Blanice v šíři několika metrů jí nedělal potíže.


Stále však měla tendenci při nacválání letět dopředu. Jediný člověk, který ji kdy dokázal sbalit a podsadit, byl Honza Bláha. V sedle se to nikomu jinému nepodařilo a většinou mi radili po osobní zkušenosti, abych ji vzal na jízdárnu, naklusal ji a povolil otěže, jakmile zrychlí, abych ji pobídl proti otěži, kterou zkrátím a případně Poly stočím na malý kroužek, což ji zpomalí a v tom okamžiku mám zahodit otěže. Opakování tohoto manévru prý kůň zpomalí. To samé mám dělat i ve cvalu. Jenže ono to nešlo ani těm dobrým jezdcům. Po uvolnění otěží Poly vždy vyrazila. Někteří se domnívali, že to je způsobeno i mým chybným sedem.

Loni na Quarter Horsemanship Clinic si mě vzal do práce jeden americký trenér. Šli jsme do kruhovky, kde jsem musel vyhodit nohy z třmenů, otěže zůstaly zahozené a uchycené k sedlu a ruce jsem musel nechat na hrušce sedla. Mým úkolem pod dohledem trenéra bylo Poly na pokyn postupně rozejít, naklusat a nakonec nacválat a bez použití otěží sedem zastavit. Poly šla jak hodinky, jen ale pořád dost rychle. Sedem to tedy nebylo. Alespoň něco. Závěr byl, je kinská, honební plemeno, má to v genech. No, také názor.

Řešení se nakonec ale přece jen našlo a přispěla k tomu náhoda. Chtěl jsem si vyzkoušet jízdu s nákrčním kruhem a tak jsem Poly vzal do kruhovky a na krk jsem jí dal gymnastický kruh. Jistil jsem to sice souběžně ohlávkou a provazovou otěží, ale ta zůstala prověšená.


Nasedl jsem a Poly pobídl do kroku. Zpočátku se snažila přejít do klusu, ale po chvíli ji kruh přestal rušit. Šla v klidu a uvolněně. Zkusil jsem ji naklusat


a pak i nacválat. K velkému překvapení přechody mezi ruchy byly plynulé, klus i cval byl pomalý a přechod do klusu opět plynulý. Zastavení sedem okamžité a pak i pěkné nacouvání se skloněnou hlavou.

Považoval jsem to za úspěch, ale přisuzoval jej hlavně omezenému prostoru kruhovky a začal jsem tušit, že problém má co do činění s uzděním a i se způsobem, jakým byl kůň původně ježděn.

Za týden jsem to zkusil znovu, ale tentokrát na velkém vnějším kolbišti. Chtěl jsem mít jistotu, a proto jsem otěže úplně vynechal. Krok byl v pohodě,



kůň pěkně uvolněný a bez tendence zrychlovat. A totéž v klusu, Poly byla uvolněná a snadno ovladatelná jak kruhem, tak sedem. Největší překvapení ale byl cval, kdy šla též sama od sebe sbalená a podsazená. Z toho je jasné, že tendence Poly jít proti otěži je dána způsobem, kterým byla přiježděna a následně ježděna. Příčinou je mylná snaha o podsazení a sbalení pobídkou holení proti poloviční zádrži, což u ní vyvolalo zvyk jít proti udidlu či ohlávce a zrychlovat. Už sama přítomnost udidla v hubě či tlak ohlávky na nose vyvolává u Poly zrychlení a to i v případě že na ně není vyvíjen tlak. Bláha, jelikož pracuje poněkud jiným způsobem vedoucím k podsazení koně, se do této konfliktní situace s Poly nedostal, a proto se mu Poly podvolila a nespěchala. Také nákrční kruh v ní neevokoval naučené pobídky, proti kterým byla zvyklá se bránit, a proto se s ním uvolnila. Myslím, že nyní stačí tuto její novou zkušenost využít a posilovat. Chce to opravdu jemnou ruku a přesný načasování (timing) pobídek. Změna typu vedení koně směrem ve westernu jí jen prospěla a Poly sama od sebe jezdce nese a sama se podsadí. Po zastavení se sama též uvolní, vytáhne krk a stojí s vyklenutým hřbetem a uvolněnou hlavou.



Učí se nové věci a někdy ji to snad i baví, zvláště různé překážky.



Myslím, že bude ještě skvělý koník. Určitě ji neprodám.

This entry was posted in Články, Zvířata. Bookmark the permalink.

10 Responses to Změna psychiky problémového koně

  1. Změna psychiky koně says:

    Ahoj Tome, četla jsem tento článek a jakobych to své zvíře viděla. Před šesti lety jsem velmi podobným způsobem přišla k plňáskovi (po Glowing, z Reasons for Love), čerstvě stažený z dostihů, na rychlo přeučený a koupila si ho 12-ti letá holčička, která nic neuměla. Výsledek byl velmi podobný Poly – kůň se nechtěl nechat nasedlat a když už, tak po první pobídce vyvrátil hlavu a prchal (nevím jak rychle prchala Poly, ale Zrzek byl rovinář, takže mazec) a lidi padali. Koupila jsem ho v době, kdy měl nasměrováno na jatka (tatínek od holčičky se zlobil).
    Stejně jako tobě kruh, mně pomohlo umělohmotné udidlo a klid. Lidi na jízdárně se mi smáli, že s tím šílencem chodím na plastu, ale právě jemná ruka a měkké udidlo udělaly zázrak. Už jsme spolu se Zrzečkem šest let, nikdy ho běhání nepřestalo bavit – má to v krvi, ale běháme po vzájemné domluvě :-D . Měj se hezky. Denisa

  2. Petra says:

    Ahoj Tome,
    chtěla bych se jen zeptat na tvůj názor. Mám podobný příběh jako ty. Možná teď pořídíme koníka, který procházel rukama handlířů, byl pořád zavřený, nikdy nebyl venku. Bál se i klapotu vlastních kopýtek. Možná byl i lehce týraný, ale to není doloženo. Je to 3 letý hřebeček A1/1 KHV cca 150cm. Chtěla bych se ho ujmout a i s tím, že nemám žádné zkušenosti jen zasvětit do říše Horsmaship. Nikdy jsem to sama nezkoušela, ale velmi mě to láká. Problém je, že nemám kruhovou jízdárnu. Máme velmi rozsáhlé pastviny. Chtěla bych, aby jezdil western, ale musím jej nejdřívě obsednout, z čehož mám také strach. Do budoucna bych jej chtěla pomalu odnaučit bát se traktorů a jiných věcí, se kterými se setká na statku. Hlavním problémem ale bude, že bychom jej chtěli lehce velmi lehce využít na nahánění dobytka, s čímž si myslím, že bude největší problém. Už jsem zažila několik koní, kteří měli s krav panickou hrůzu. Chtěla bych proto požádat o nějaké rady nebo klidně i kontakt na email: kolarova.petra207@seznam.cz jeslti by jsi byl tak hodný a občas mi i poradil s nějakou cestou, jak koníka naučit nebát se a důvěřovat. Byla bych vděčná za každou pomoc. Děkuji předem. Jinak tvůj příběh mě velmi nakopl a ještě víc mě utužil v tom, že mohu toho koníka přesvědčit o tom, že jsou i hodní lidé a že by se mi mohlo povést to, aby mi důvěřoval a my byli správná dvojika…

    Kolářová

    • Tom says:

      Petro,
      trochu ti odpovím na mail, který jsi nabídla a spíše se tam ptej na konkrétní věci. Obecně odpovědět nelze.Každý kůň je jiný a na každého je třeba hledat jinou cestu. Myslím ale, že se dá hodně spravit i když asi ne úplně všechno. Také po mailu nejde moc poradit, stejně jako v případě nemocí. Vždy musí byt první vyšetření a až pak léčba a to platí i u psychických poruch. Zůstaňme proto v kontaktu.

      S pozdravem Tom

  3. Hana says:

    Dobrý den Tome,Koupila jsem loni 4,5 letého velkopolského velkého valacha do sportu, nebyl údajně obsednutý,chodil se sedlem na lonži. Po prvním nasednutí u majitele mně hodně daleko katapultoval. Doma,po měsíci přirozené komunikace se dal obsednout v klidu,po dvou měsících individuání práce v terénu mně při nasedání opět shodil,nasedala jsem na jiném místě,než bal zvyklý a byl nepozorný,jeho chování bylo po nasednutí velmi panické,podobné rodeu a koník se velmi třásl.Ještě několikrát jsem se musela s tímto vypořádt,chci podotknout,že se jedná pouze o nasedání a prvních pár vteřin,jinak i po takovémto chvilkovém stavu je velmi hodný a spolupracující koník,jak na ježdění,tak ošetřování. momentálně jsme snad problém zvládli,občas jen znejistí při sedlání,ale zajímalo by mně,proč dochází k takové panice? chtěla bych jen podotknout,že mám zkušenosti s mladými,dostihovými i skokovými koňmi,ale nesetkala jsem se s takovým chováním koně. koník je masírovaný,bez zdravotních problémů.

    • Tom says:

      Těžko radit, když reakce koně nevidím. Jistě víš, že kůň se leká často a stačí, když se změní místo určité činnosti. To co popisuješ může být dáno i změnou rovnováhy po nasednutí. Já bych to řešil pomocí druhé koně s jezdcem a opakovaným nastupováním a sestupováním ve třmenu a bez přehození nohy. Také to může být tím, že kůň se bojí, když přehodíš nohu a objevíš najednou na druhé straně. Zkus nastupovat i z druhé strany. Řešil bych to ale za přítomnosti druhého klidného koně. To je ale jen první nástřel. Koně jsem neviděl tak moc radit nemohu.

      Tom

  4. Míša says:

    Dobrý den chtěla jsem se optat,vím že je lepší koně vidět atd ale třeba i tak něco poradíte…jde o to žemoje kobyka devítiletá,po krátké dostihové kariéře a jsem její desátý majitel se leká úplně všeho balon na zemi,nechce se nechat přivázat k ničemu a nejhorší jsou auta stavíme se mi na zadních,je z nich jak šílená a i by pod ně skočila protože neví kudy kam tak skáče kam ji napadne,jednou jsem ležela před autem..je ted častěji nebezpečná,krmím jen musli,seno a pastvina,pracuji často v kruhovce i tam se bojí jít,pak už je tam v kidu,na jízdárně…děkuji moc

  5. Žanda says:

    Ahoj, chtěla jsem se zeptat co je to ta technika obou očí ?A když nemám kruhovku? Chtěla bych nějakou radu jak se co nejlépe spřátelit se s vým koníkem … aby mi důvěřoval a zároveń respektoval .. jak jste sám napsal alfa zvířetem .. moc děkuji za jakoukoliv radu

    • Tom says:

      Kruhovka je příjemný nástroj, ale není nezbytný. \dá se využít i menší pikader. Ten lze snadno realizovat oddělení části ohrady páskou na plastových sloupcích. Velikost tak 11 x 11 metrů. Pokud jde o druhou otázku, na tu není jednoduchá odpověď, na pár řádků. Chce to přečíst nějaké knížky o přirozené komunikaci a absolvovat alespoň nějaký ten kurzík se zkušeným lektorem.

      Tom

  6. Lenka says:

    Dobrý den, chtěla jsem Vás požádat o radu. ptala jsem se už spousty lidí a ti mi řekli podobně jako vám, „vzdej to a prodej ji“. Je to kobylka QH, 5,5 let. Mám ji od 6-ti měsíců. Mysleli jsme si, že to bude výhoda si ji naučit po svém, ale bylo mi pouze 12 když jsem si ji koupila a vůbec nepomohlo to, že majitelé celých 6 měsíců na kobylku nesáhli. V boxe mě okamžitě vykopala ven a na ohlávku zvyklá nebyla a do těď, škube hlavou nahoru (někdy i stoupá na zadní) když ji sundávám. Dá se říct, že od té doby je vůdcem ona. Zkoušela jsem i různé kurzy avšak když jsme se vrátili domů, vše bylo stejné jako předtím.Takže mou první otázkou je, zda je možnost, že bych získala já ten respekt a ne ona. Spousta lidí, řekla, že to není možné, že už je na to spoustu let zvyklá, tak bych ráda slyšelá Váš názor. A druhým problém je to stejné jako měla Vaše kobylka. jakmile jsme na louce a cváláme, tak letí jako když nevidí a neslyší…několikrát byly situace tak vážné, že jsem si říkala, že před tím stromem nemáme šanci zastavit, ale díky bohu zastavili. ale od té doby už mám strach na ni jezdit a je to horší a horší. Vím, že jste tam psal, že ten kruh zabírá, ale mám obavy, že když ji nebude čím zastavit, že nás někde zastavit.. Tak kdyby jste byl tak hodný a mohl mi napsat, jak s takovýmo koníkem postupovat, byla bych Vám moc vděčná. Přeci jen mám ji ráda a prodávat ji nechci, ale jen tak s ní „přežívat“ taky nechci. Chtěla bych s ní pěkný vztah. Děkuji Vám moc a předem děkuji za odpověd. Prosím odepiště na e-mail: Lenca.6@seznam.cz

    Lenco, odpovím vám do mailu, ale až tak ve čtvrtek nebo později. Mám toho moc. Ale určitě odpovím.

    Tom Sychra

Napsat komentář