Blíží se zima a mnoho majitelů koní plánuje zutí podkov nebo koně už na zimu zula. Rozhodnutí rozumné a koním prospěšné. Pokud se jedná o koně, kteří mají možnost pobývat venku, je to rozhodně bezpečnější, neboť jak napadne sníh, na okovaných kopytech se tvoří sněhové nášlapy. Pod kopytem se objeví sněhové koule, které kloužou, kopyto je na nich nestabilní, zatěžuje svalošlachový aparát nohou a hrozí úraz. Podkovy také na ledu daleko více kloužou než bosé kopyto.
Mějme na mysli, že kopyto koně se vyvíjelo milióny let k dokonalosti, která umožnila koni přežít. Také si ale přiznejme, že jelikož kopyto sami nemáme, tak mu plně nerozumíme. Kopyto není jen ochrana prstu, jako u nás nehet, ale má více funkcí. Jednou z nich je kopytní mechanizmus, který kopyto činí přilnavější k povrchu, po kterém se kůň pohybuje a tím zajišťuje lepší přenesení výkonu, hlavně svalů zadních končetina, na podklad. Druhou činností kopytního mechanizmu je podpora krevního řečiště a podpora lymfatického oběhu v končetinách a to hlavně v jejich prstové části. V této části koňské nohy již prakticky nejsou svaly, které tyto dva okruhy podporují a tak kopyto je jedinečnou a jedinou pumpou podporující oběh krve a lymfy v končetinách. Třetí výjimečnou vlastností kopyta je ukládání přebytečné bílkoviny do kopytní rohoviny a kopyto tak plní funkci drenážního systému koně, odstraňujícího přebytečnou bílkovinu a další balastní látky z krve. Kopyto tedy má více funkcí, které jsou pro koně nesmírně důležité.
Koně původně žili a ještě dnes volně v přírodě žijí na stepích Asie a v prériích Ameriky. Tedy převážně v suchém kontinentálním prostředí. Jejich kopyta jsou v takovémto prostředí hodně opotřebovávána a dorůstají proporcionálně opotřebení. Naproti tomu koním podkovaným a žijícím v zajetí a koním pohybujícím se na měkkých pastvinách, kopyta přerůstají. Musíme je proto uměle opotřebovávat, tedy uměle strouhat. Nahrazujeme tím přirozené opotřebení. Mylně se tvrdí, že kopyto průměrně odrůstá cca 1 cm za měsíc. To platí jen u koní podkovaných a koní žijících na měkkém povrchu. Kopyto koní žijících na tvrdém povrchu odrůstá rychleji a jeho odrůstání je úměrné míře opotřebení.
Podívejme se na kopyto klisny těsně po sejmutí podkov.
Je vidět, že kopytní stěna je tenká a křehká a lámavá. Po dvou letech a častém trimování je obraz téhož kopyta zcela jiný.
Ano ano. Stejný kůň po roce a půl. To není omyl.
Kopytní stěna je silná a zdravá. Střel se rozšířil. Mírná a častá korekce vede k podpoře růstu kvalitní a silné rohoviny. Trim byl prováděn metodou podle Dr. Strasser a to její provozní variantou. Nezaměňovat prosím s léčebným trimem podle této autorky. Podmínky života této klisny jsou patrné z následujících obrázků. V letních měsících byla ustájena na rozlehlých pastvinách
V zimním období byl stádo soustředěno kolem krmelců se senem, ale s přístupem na pastviny. Na pastvinách se ale koně příliš nezdržují a spíše stojí kolem krmelce a stále si doplňují potřebnou energii senem a slámou.
To má ale za následek, že stojí ve vlastních výkalech a tedy na měkkém povrchu. To je jeden z důvodů, proč je třeba v zimě dělat častější korektury než v létě. V létě se kopyta opotřebovávají daleko více sama a vzniká u nich přirozené zaoblení kopytní stěny. Rádius zaoblení odpovídá tvrdosti povrchu, po kterém kůň chodí. Není tedy třeba toto zaoblení dělat uměle.
Koně chodící po tvrdém povrchu mají boční stěnu kopyta vykrojenou do laterálního obloučku. Tento tvar stěny dává kopytu možnost se při nášlapu v patkách rozšířit, tak se kopytní pouzdro roztáhne a kopytní škára nasaje do sebe větší množství krve. Po odlehčení kopyta se kopytní pouzdro opět stáhne a tlakem na škáru vypudí nahromaděnou krev žilami směrem k srdci. To je princip kopytní pumpy. V zimních měsících, kdy je kůň převážně na měkkém povrchu, je nezbytné tvar stěny udržovat uměle. Jsou zde dvě možnosti. Buď zvát cca po 14-ti dnech kopytáře, který pravidelně kopyta upraví do potřebného tvaru. Varianta jednoduchá, ale nákladná. Čím častější trim, tím rychlejší růst kopyta a jeho obnova a při správné výživě i výborná kvalita kopytní rohoviny. Druhou možností je naučit se kopyto upravovat svépomocí a v takovém případě si zprvu zvete kopytáře po zhruba třech až čtyřech týdnech a v mezičase si kopyto upravujete sami. Postupně zvete kopytáře méně často a sami odvádíte více práce. V konečné fázi stačí si nechat udělat korekturu zkušeným kopytářem tak jednou až dvakrát do roka. To však vyžaduje minimálně projít odborným seminářem, kde získáte dostatek teoretických informací a praktické si doplníte pod dohledem kopytáře. Pokud ale nejste dostatečně teoreticky vybaveni, do úpravy kopyt se raději nepouštějte. Na internetu se sice nabízejí různé internetové dálkové kurzy, ale ty bych asi stěží mohl doporučit. Není nad osobní praktickou zkušenost. Existuje kurz, kde si můžete zkusit vystrouhat kopyto na mrtvé končetině.
Někoho to může děsit, ale je to způsob, kdy si ověříte práci s nožem a nic se nestane, když kopyto přestrouháte. Dokonce si myslím, že by to člověk měl udělat, aby zjistil, kde byla ještě přijatelná hranice.
Když koně zujete na zimu, tak ale mějte na paměti, že celé kopyto odrůstá cca rok a tedy, když s odchodem zimy opět nakujete, tak kopyto je odrostlé jen z poloviny. Podkovu tedy přibíjíte ještě do oslabené kopytní stěny. Na zlepšení zdravotního stavu kopyta tedy toto zutí valný vliv nemělo, pouze koni usnadnilo pohyb na sněhu a zmrzlém povrchu. Pokud byste chtěli koni opravdu zlepšit kvalitu kopyt, tak by musel být zutý minimálně jeden až jeden a půl roku či déle.
Nejnovější komentáře