Každá práce s koněm ze země vyžaduje jistou možnost kontroly jeho pohybu. Těch možností je několik. Zcela volně je možné nechat koně jen v určitých situací.
Lonžování. U nás nejznámější metodou je lonžování, kdy je kůň upoután k lonži přes speciální nánosník ohlávky nebo přes provazovou ohlávku. Lonž ale může být připoutána i k udidlu. To je pro koně nejvíce nebezpečné. Také lonžování s provazovou ohlávkou je dost bolestivé, pokud trenér má příliš tvrdou ruku. Svazování koně různými chambony, bity a řemením je drsný způsob hodný otrokářů. Kůň nemá možnost si od tlaku ulevit a člověku naopak dává moc s koněm manipulovat přes bolest, kterou mechanické pomůcky vyvolávají. Jsou převážně zaměřeny na kontrolu huby nebo hlavy koně.
Pikader nebo kruhová ohrada. Druhou možností je využití pohybování koně v malém pikaderu nebo v kruhové ohradě. Tady je kůň relativně svobodný a může mít pocit možnosti úniku. Je to ale také relativní. Pikader má rohy, kam se kůň může sice schovat, ale ztrácí tam pocit svobody a tím roste nebezpečí, že při necitlivém použití příliš velkého tlaku zaútočí. Trochu lepší to je v kruhové ohradě, kde se nemůže nikam schovat, ale má možnost dopředného pohybu a tedy pocit možnosti úniku. Ten je odvislý od velikosti a konstrukce kruhovky a od schopnosti trenéra ovládat svoji osobní energeticku bublinu.
Nákrční lano nebo laso. Třetí možností je kombinace obou předešlých a tou je použití nákrčního lana a nebo lasa. 
Pracovat můžeme buď v ohradě a nebo ve volnosti a mechanické spojení s koněm přes krk koně nám pomáhá mít alespoň nějakou kontrolu nad jeho pohybem. Přiznejme si ale, že když se kůň rozhodne od nás utéci, tak to prostě udělá. Tato metoda nám ale dává možnost koně upozornit, že „teď se pracuje“, nebo „soustřeď se na mě“. 
Je to například v situacích vnějších rušivých vlivů, jako „teď se nežere“, kolem jede traktor, kolem jedou nebo blíží se jiní koně, a podobně.
Koně uvázaní za udidlo, ohlávku či nánosník jsou daleko více nuceni se nám podrobit a to nám bere možnost zjištění, jak moc jsou ochotni spolupracovat. Kůň spolupracuje nejspolehlivěji, když spolupracuje rád a dobrovolně . Proto při nácviku bychom měli mít možnost ubrat tlak na minimum. Tedy zjemňovat pobídky téměř k nule. Bez tlaku sice cvičit nejde, ale měli bychom mít možnost ho minimalizovat. Pro tyto účely je nejméně agresivní nákrční kruh. Řekl bych, že to je jakési „upozorňovadlo“. Výchova a trénink koně s použitím minimálního tlaku je nejspolehlivější metodou. Způsoby, kdy se kůň naopak podvoluje bolesti a nebo je nucen strpět agresi, jsou nejméně spolehlivé a při nejbližší příležitosti se kůň snaží tlaku uniknout. V krizové situaci pak nemáme možnost tlak přidat a prosadit se.
Nákrční kruh jde samozřejmě využít také ze sedla, kde působí jako přiložená otěž. 
Nejnovější komentáře