Většina majitelů koní slyšela, že by měla své koně očkovat. U koní ve sportu je očkování povinné. U koní, kteří neopustí hranice svojí stáje se mnozí majitelé domnívají, že očkování je zbytečné a své koně neočkují. Podívejme se tedy na to, co koně může čekat, když nebude očkován a také jak můžeme případně preventivně předcházet jednotlivým infekcím.
Herpesvirus
Začneme onemocněním, které způsobuje infekce herpesvirem. Herpesvirů je známo devět. U koní domestikovaných bylo zatím odhaleno pět (EHV-1 až EHV-5). Divocí koně, osli a zebry jsou ohroženi ještě EHV-6 a EHV-9. U koní žijících s člověkem jsou hlavními původci infekcí alfaherpesviry s označením EHV-1 a EHV-4. Gamaherpesviry EHV-2 a EHV-5 jsou podezřelé, že se za určitých okolností mohou podílet na vzniku očních a dýchacích potíží. Existuje i hypotéza, že snižují imunitu (imunosupresivní agens) a vedou tak ke vzniku jiných virových infekcí. Mohou být i příčinou chronického únavového syndromu. Poslední alfaherpesvirus EHV-3 je sice vzácným, ale přece jen je existujícím pohlavním patogenem.
Alfaherpesviry EAH-1 a EHV-4 jsou příbuzné i když se geneticky a antigenně liší. Podstatné je, že EHV-1 napadá různé typy buněk a to i buněk epitelu dýchacích cest, buněk nervových a buněk edoteliálních a lymfoidních. EHV-4 se omezuje více méně na buňky epitelu a buňky nervového systému.
Zdrojem infekcí EHV jsou hlavně jedinci, u kterých infekce nepropukla. Z epidemiologických studií se můžeme domnívat, že k nákazám koní dochází během prvních týdnů nebo měsíců života. Bývá to před odstavem nebo těsně po něm. Zdrojem jsou dospělé infikované klisny, které sice nemají zjevné potíže, ale virus vylučují.
Životnost viru v prostředí je krátká. Přežívá méně než týden. Virus je v prostředí snadno likvidovatelný teplem a dezinfekcí.
Infekce se šíří hlavně kontaktem s kontaminovanými předměty a personálem stáje. Nejběžnější přenos je kapénkovou infekcí. Infekční jsou všichni koně u nichž nákaza propukla i koně nakažení u nichž se klinické projevy nedostavily. Dalším zdrojem nákazy jsou potracená hříbata, plodové obaly a plodová voda. Většina koní je infikována dlouho a někteří celý život a jsou proto nositeli viru. Viry EHV-1 a EHV-4 v nich přežívají v latentním stadiu v mízních uzlinách nebo v lymfocytech či v neuronech trojklaného nervu
Po přenesení nákazy inhalací kapének dojde k jeho pomnožení v horních cestách dýchacích. Virus ale usmrtí epiteliální buňky a vzniknou eroze sliznice. Virus proniká dále a infikuje epiteliální buňky, lymfocyty a monocyty. Infikované lymfocyty rozesejí virus do organizmu včetně nervového systému a dělohy. Virus se usadí v nervových gangliích trojklaného nervu a z dýchacích cest se šíří 14 dní. Vlastní viremie trvá až 21 dní.
Za potraty infikovaných klisen jsou odpovědné endoteliální buňky dělohy. (buňky děložní sliznice).
Příznaky infekce
Infekce EHV způsobuje onemocnění dýchacích cest, potraty a neurologické komplikace. EHV-1 způsobuje všechny tři postižení. EHV-4 vyvolává hlavně a převážně onemocnění dýchacích cest. V experimentu se infekce projevily za 1 až 3 dny. V praxi je inkubační doba až 10 dní. U koní již v minulosti nakažených jsou klinické projevy minimální a trvjí krátce a nebo se neprojeví vůbec. Zvláště u starších koní.
U mladých koní je infekce provázena horečkou, nechutenstvím, vodnatým výtokem z nosu, zánětem spojivek a výtokem z očí. Výtok postupně přechází do stadia hlenovitého či hnisavého. To je příznak sekundární bakteriální infekce. Kašel nebývá přítomen na rozdíl od chřipky, u které je právě kašel jejím příznakem a odlišuje onemocnění od EHV infekce.
Infekce v posledním trimestru u březích klisen, může být příčinou potratu. Klisny infikované před 120 dnem březosti naopak obvykle nepotratí.
Neurologická postižení infikovaných koní jsou sice vzácná, ale je to závažný důsledek infekce. Vzniká myeloencefalopatie. Nejčastěji bývá postižena mícha a křížový nervový komplex. Dochází k dočasné ataxii a ochrnutí pánevních končetin. Bývá postižen i močový měchýř (atonie a inkontinence nebo naopak retence moči). Vzniká i necitlivost pánevních končetin. Koně, kteří zůstanou stát, mají prognózu vyléčení dobrou. U koní co ulehnou, je však prognóza špatná.
Diagnostika
Stanovení, že se jedná o EHV infekci není jednoduché. Podle klinických příznaků to není možné. Je proto nezbytné sérologické a imunologické vyšetření.
Terapie
Jelikož jsou nakažení koně infekční, měli by být izolováni. Návrat do tréninku je možný cca 7 dní po odeznění příznaků choroby. Respirační onemocnění nebývá závažné a většinou nevyžaduje léčbu. Pokud zotavování trvá dlouho, jsou podávány imunostimulační prostředky.
U koní s neurologickým postižení jsou obvykle podávány kortikosteroidy a po třech dnech nesteroidní antiflogistika. Důležitá je ošetřovatelská péče a dobrou podestýlkou. U koní co obtížně stojí, může pomoci závěs. U koní, kteří ale stát nedokáží, je závěs nevhodný. Nezbytná je kontrola odchodu trusu a moči a další opatření provedená veterinářem.
Ochrana vakcinací
Problém je, že žádná z dostupných vakcín koně plně nechrání ve všech směrech. Naopak existuje podezření, že opakovaná vakcinace EHV-1 zvětšuje u některých koní riziko neurologických komplikací.
Prevence
Březí kisny by měly být chovány odděleně od ostatních koní. Měl by je obsluhovat jiný personál než ostatní koně a pokud to nejde, měly by být obstarány jako první ten den. Zařízení jako kýble, kolečka, vidle atd, by měly být pro tyto klisny jiné než pro ostatní koně. EHV se snadno ničí teplem a desinfekcí. Nově příchozí koně by měly být vakcinováni před příchodem do stáda a měli by projít karanténou v trvání 21 až 28 dní. Březí klisny by neměly s nově příchozími koňmi přijít do styku minimálně 56 dní. Pro zamezení rozšíření v chovu by měly být chovány v malých skupinách.
Nejnovější komentáře